Slavkov
Okolí

Zhruba půl hodiny cesty z Kurdějova po dálnici na Brno a dále na Olomouc leží město Slavkov (v zahraničí známé pod názvem Austerlitz).

Ve Slavkově se 2. 12. 1805 odehrála slavná Bitva tří císařů, ve které francouzský císař Napoleon Bonaparte porazil spojená vojska ruského cara Alexandra I. a rakouského císaře Františka I. Napoleonovo vítězství vedlo k podepsání tak zvané Prešpurského míru a zrušení Svaté říše římské. Dnes stojí na místě bojiště Mohyla míru a každoročně se zde odehrává rekonstrukce bitvy, kterou rok od roku navštěvuje víc a víc diváků.

Město Slavkov u Brna vstoupilo do světové historie napoleonskou bitvou a jeho zámek zaujal významné místo v dějinách středoevropského umění svojí stavební hodnotou a uměleckým zpracováním.

Nynější městské osídlení vzniklo na předělu dávných kupeckých cest vedoucích ve směru od Brna na Bučovice, Hodonín a Vyškov. Původně zeměpanské území bylo na sklonku 12. století věnováno řádu Německých rytířů, který si zde vybudoval opevněnou komendu. Až do konfiskace českým králem Zikmundem Lucemburským ve dvacátých letech 15. století se v ní vystřídalo jedenáct komturů. Svým hospodářským zázemím patřila k nejbohatším statkům řádu v Království českém. Osada, vyrostlá z rozvíjejícího se podhradí, dostala od krále Václava IV. městskou pečeť a znak, který je dnes v České republice nejstarším dochovaným znakovým privilegiem.

Tvářnost města poznamenal konec 16. a začátek 17. století. Tehdy byla původní gotická zástavba nahrazena renezančním stavebním slohem, který je ještě patrný u některých domů, zejména na náměstí u portálů a vstupů mázhauzů, klenutých valenou nebo hřebínkovou křížovou klenbou.

Téměř jedno století nalézali ve Slavkově útočiště němečtí novokřtěnci, proslulí habánskou keramikou. Přispěli nemálo k hospodářské prosperitě města a jeho urbanizaci a byli i živým důkazem náboženské tolerance majitelů tehdejšího slavkovského velkostatku. V této době však bylo městské jádro ještě pevně sevřeno pozdně gotickým hradebním systémem se čtyřmi branami a vnitřní osídlení kromě domácího, vesměs českého obyvatelstva, tvořila i četná židovská komunita.